O odvážném přástevníkovi medvědím - ing. iří Donát

Jeden přástevník medvědí se jmenoval Karel. Na přástevníka medvědího to bylo poměrně obvyklé a normální jméno. Takové trochu konzervativní (ale v žádném případě se nejednalo o konverzační záležitost).


Jednoho večera šel Karel okolo dubu a z otvoru v něm zněl smích a hlasitý hovor. Nad dírou ve stromu byl nápis v muším jazyce Bar u zlomenýho křídla. Pomyslel si, že správně by tam mělo být Bar u zlomeného křídla, ale co, měl žízeň a tak vletěl dovnitř. Kolem barového pultu seděly takové pěkné můry, až se mu zatajil dech. Dám si jednu dvojitou, řekl Karel a snažil se, aby to znělo nenuceně.

Po chvíli se k němu přitočila taková pěkná můra a řekla mu, že se jmenuje Ester, ale že jí klidně může říkat, Terko. Já jsem Karel a jsem přástevník medvědí. A můžete, nebo můžeš, mi říkat Kájo nebo Přásto, odpověděl on a tvářil se velmi odhodlaně, odvážně a odpovědně (jiné slovo, které by začínalo na od a nebylo by úplně hloupé, mě nenapadlo). Mohli bychom si tykat ?, částečně se zeptala a částečně navrhla Ester. Klidně, řekl Karel, s někým, tak hezkým, si můžu tykat. Ona krásně zešedla (představte si prosím, jak noční můra zčervená, nejde to, že ano) a sklopila oči k zemi a šeptla, jistě Kájo. On objednal dvě skleničky toho nejlepšího, co tam měli a přemýšlel, jestli na to bude mít. Tak na to tykání, řekla krásně Ester a hodila to do sebe. On to také vypil a jeho ruka jako náhodou zabloudila okolo jejího útlého pasu.

Medvěd Jarda šel na večerní (nebo spíš noční) procházku lesem. Měl (jak se medvědům poměrně často stává) chuť na med. Přemýšlel o tom a přišel k díře, ze které se ozýval veselý povyk a která mu nápadně připomínala včelí hnízdo a tudíž místo, kde je med (byl to ale bar U zlomenýho křídla). Chvíli o tom přemýšlel (byl to přemýšlivý medvěd) a pak mu z toho vyšlo, že to asi je včelí hnízdo a tudíž je to místo, kde je ukryt med.

Do baru vpadl mol a křičel: Medvěd Jarda ! Zachraň se, kdo můžeš ! Přástevník Karel podotkl něco v tom smyslu, že ten mol je určitě namol, ale v tu chvíli do baru vletěla ještě muška Maruška a molovu zprávu potvrdila. Vypuklo všeobecné zděšení. Jen přástevník Karel zůstával kldný a tím imponoval můře Ester, ale co naplat, na imponování nebyl čas a všichni začali utíkat a schovávat se. Pche medvěd, řekl přástevník Karel, asi si to s ním vyřídím. Vy byste si troufnul, vydechla můra Ester. Jistě, mám s medvědy své zkušenosti, jsem přece přástevník medvědí (neřekl ovšem, že dosud s žádným medvědem nebojoval). A s pohrdavým úsměšem na rtech (můra Ester si pomyslela, že mu to sluší) vyletěl ven.

Venku uviděl něco ohromného a hnědého a domyslel si, že to je asi medvěd (i přástevník Karel byl neobyčejně důvtipný). Začal mu létat okolo hlavy a hledal, odkud by se do něj pustil.

Medvěd Jarda měl pocit, že mu cosi létá okolo hlavy a že ho to obtěžuje. Ohnal se tedy tlapou a to byl konec přástevníka Karla. Potom Jarda zanořil tlapu do díry a zjistil, že tam žádné včely (a tím pádem ani med) nejsou a pokračoval v procházce. Přástevníkovi Karlovi to ale život (kupodivu) nevrátilo.

Naučení: Byl odvážný, ale hloupý.

Nebo: byl odvážný a hloupý.

 

rubrika: Literární tvorba


Copyright © 2017 3P, o.s., Wuchterlova 11, Praha 6, 160 00, email: kpss5@seznam.cz | Webdesign FOLDINA.cz