O docela malém modrém slonu

V jednom docela velkém černém lese žil docela malý modrý slon. Žil sám a byl spokojený. Teda lépe řečeno, byl spokojený v létě, na podzim a v zimě. Na jaře mu připadalo, že mu někdo trochu schází. Třeba nějaká slonice. Ona to ale nevěděla a tak mu klidně dál scházela. Celé jaro, pak už to bylo dobré (lépe řečeno, pak to bylo lepší, ale na jaře...).

 


Vykopu jámu, ona do ní spadne, nic se jí nestane a já půjdu jakoby náhodou kolem, zachráním ji a ona mi bude vděčná a vrhne se mi okolo krku, vymyslel jednoho večera geniální plán. Nepřemýšlel ovšem o tom, kdy naposledy viděl v docela velkém černém lese slonici, která by šla docela sama a byla by tak praštěná, aby spadla do jámy.

Tak se tedy dal do kopání jámy. Když byl v nejlepším, šla okolo slonice (první a pravděpodobně i poslední za uplynulých patnáct let) a zeptala se, co tam dělá, že to vypadá jako jáma na slonice, ještě že to teda ví, že bude teď chodit raději jinudy. Ále, to si kopu jenom sklípek, řekl docela malý modrý slon a trochu se styděl. A protože byl slonem činu, hned se jí zeptal, jestli by s ním náhodou nešla na borůvky (pozn. autora: v docela velkém černém lese rostly borůvky už na jaře). Šla, špitla ona a krásně se začervenala, protože ji napadlo, že o borůvky možná nejde a že ten docela malý modrý slon je docela fešák. On málem spadl do jámy, když viděl, jak se začervenala a přemýšlel, kde asi mohou růst borůvky (pozn. autora: o borůvky ale přece vůbec nešlo).

Tak šli. On cestou přemýšlel o něčem duchaplném, co by mohl říci, ona přemýšlela o tom, proč nic neříká a cesta nepřemýšlela o ničem. Když došli na jednu paseku, kde si on pamatoval borůvky, ona řekla, že tam žádné nejsou a docela malý modrý slon řekl, že tedy musí jinam.

A zase šli. On se jí zeptal, jestli ví (ona), že slon indický má velké uši a slon africký zase malé (což si pamatoval ještě ze základní školy a pak, že se tam učí samé nepotřebné věci, které člověk (natož pak slon) nikdy neupotřebí). Opravdu ?, podivila se ta slonice a docela malý modrý slon málem upadl, jak to řekla hezky a přemýšlel, co by duchaplného ještě řekl. Ale už ho nic nenapadlo a tak mlčel.

A došli na další paseku a zase tam nebyly žádné borůvky. Ona, když viděla, jak se tváří, řekla, že to nevadí, že má třeba (docela malý modrý slon) nějaké borůvky doma a že má na ně takovou chuť, že by se i třeba nechala pozvat a doufala, že nějaký borůvkový kompot doma má a že ji pozve, když už mu to tak naznačila. A tak ji pozval domů (na borůvky a na čaj) a ona už tam pak zůstala a on byl rád.

Naučení:             Kdyby ji rovnou pozval domů

                na borůvky a na čaj,

                ušetřili by si cestu.

rubrika: Literární tvorba


Copyright © 2017 3P, o.s., Wuchterlova 11, Praha 6, 160 00, email: kpss5@seznam.cz | Webdesign FOLDINA.cz