Jaguáři jako česká reprezentace na turnaji Čtyř národů

Jaguáři jako česká reprezentace na turnaji Čtyř národů

Česká republika je již pět let bez reprezentace florbalu na elektrických vozících. Česká federace však přihlásila v té době ještě neexistující národní tým na turnaj Čtyř národů. Sestavit tak rychle národní tým a sehnat trenéra byla výzva. Nakonec se přetvoření již fungujícího týmu s trenérem na českou reprezentaci ukázalo jako nejschůdnější řešení. A tak byl tým Jaguars ustanoven českou reprezentací pro letošní rok díky výhře titulu Mistrů republiky v roce 2012. Ve dnech 27. - 30. září jsme se proto zúčastnili tohoto turnaje reprezentací ve Švýcarském Nottwilu.

 

Na turnaji byly nakonec jen tři národy, protože dánská reprezentace se na poslední chvíli odhlásila, ale týmy zůstaly čtyři, díky rychlé reakci organizátorů a sestavení týmu B švýcarské reprezentace. Počet zápasů tak zůstal stejný – tři podle systému každý s každým a jeden navíc o konečné umístění. Jelikož se hrálo 2 x 20 minut čistého času, což je opravdu dlouhá doba, i čtyři zápasy stačily.

 

Odjezdu předcházely tři přípravné reprezentační tréninky, které se konaly o víkendech v červenci a září, a na které jsme pozvali i hráče z jiných týmů, aby posílili nově vznikající národní tým. Naše pozvání přijali tři hráči z týmu Indians Plzeň a jedna hráčka z týmu Cavaliers Praha. Na základě tréninků a pod tlakem početního omezení pak trenérka Andrea Kuncová – Kolátková sestavila konečnou českou reprezentaci o osmi hráčích - Stanislav Cimpa, Denis Goll, Michaela Charvátová, Jana Stárková, Pavel Štolba a Iva Zemková z týmu Jaguars a Michal Enge a Lukáš Kroupa z týmu Indians.

 

V pátek 27. září ráno jsme se tedy vydali na dlouhou cestu směr Nottwil. A poprvé autobusem, který nám zajistila česká federace. Tento způsob cestování představoval pro hráče i náš doprovod velké pohodlí, ať už díky místu, kterého měl každý dost a také nakládání vozíků nepředstavovalo obvyklý rébus, ale také nikdo z naší výpravy nemusel deseti hodinovou cestu odřídit. Cesta byla dlouhá, ale ubíhala dobře.

 

Do cíle jsme dojeli až za tmy a přivítal nás obří areál centra pro paraplegiky. Pražské Centrum Paraple se podobá jen vzdáleně. Kromě velké tělocvičny s krásnou palubovkou, velkým plaveckým bazénem a výběhů pro hipoterapii jsme v areálu našli i atletický ovál. Budova, kde jsme byli ubytováni, byla postavena v industriálním stylu a vše bylo perfektně bezbariérové a přizpůsobené vozíčkářům.

 

Už v pátek večer proběhla klasifikace několika našich hráčů a zbytek byl oklasifikován v sobotu ráno. Jednalo se o oficiální klasifikaci hráčů klasifikátory z nadnárodní organizace ICEWH podle níž se bude hrát na mistrovstvích a některých turnajích. I tento turnaj podle ní měl být hrán, ale nakonec nebyl. Jde o proces posouzení, zda jsou jednotliví hráči způsobilí hrát tento sport a následně jejich obodování od 1 do 4 bodů podle rozsahu jejich postižení. Je to snaha o snížení rozdílů mezi hráči, jelikož na hřišti pak smí být jen takoví hráči, aby součet jejich bodů nepřesáhl určenou hodnotu. Přičemž 1 bod mají T-stick hráči a 4 body ti nejschopnější hráči s hokejkou. Limit bodů na hřišti je 11. Všichni naši hráči klasifikací úspěšně prošli.

 

Náš první soupeř byl švýcarský tým B. Utkání vypadalo zpočátku lépe na naší straně. Standa nastřílel hned v první části první půlky tři góly a vedli jsme 3:1. Jenže pak se mu ulomilo přední kolečko a musel ven. Na konci první dvacetiminutovky soupeř stáhnul náš náskok na 3:2 po proměněné penaltě. V druhé půlce přišly další technické problémy a Denis musel také střídat. Jednogólové vedení jsme udrželi téměř až do konce, jenže už jsme žádný gól nepřidali. V posledních pěti minutách soupeř využil polevení v naší koncentraci a zápas otočil na 5:3. Oba švýcarské týmy měly totiž jednu velkou výhodu – dvě kompletní pětky na střídání. Hráči si tak mohli rozložit síly na dlouhých 40 minut hraní.

 

Druhý zápas dne byl se Slovinci. Standa mohl nastoupit zpět na hřiště díky zapůjčení kolečka z vozíku Pavla. Ale i tak jsme měli o hráče méně – teď nám zase chybělo téčko do hry na dvě téčka, o které víme, že na Slovince platí. Slovinci tlačili od první chvíle a v první půlce vedli už 5:1. Jediný gól dala Míša. V druhé půlce jsme zesílili obranu. V bráně mě vystřídal Lukáš. Ale stejně jsme na Slovince opět nestačili. Vyhráli 9:4.

 

V neděli nás čekal zápas se švýcarským týmem A. Švýcaři vsadili na hru třech hokejek, jenže  tři hráči s hokejkou v jejich základní pětce spolu normálně vůbec nehrají a bylo to znát. V polovině první půle jsme vedli 2:0. Soupeři se nedařilo prostřelit naší obranu a nám se naopak dařilo brát jeho nepřesné přihrávky a odstřelené balónky po neúspěšných střelách na bránu. Dobře fungovalo blokování soupeřů na jejich vlastním brankovišti. Švýcarům nepomohlo ani vystřídání za druhou pětku, jenže první pětka měla čas si odpočinout, což mi neměli. Ke všemu musel být střídán Denis z technických důvodů. A tak těsně před koncem druhé půlky soupeř srovnal na 2:2. Do druhé půlky jsem se ráda nechala vystřídat v bráně Lukášem. 20 minut je vážně dlouhá doba na to udržet koncentraci. Vyrovnané skóre jsme ve vypjatém zápase drželi až do 35. minuty zápasu, ale pak přišlo polevení v koncentraci, chyby v obraně a toho Švýcaři využili třemi rychlými góly. Prohráli jsme 5:2.

 

Poslední zápas turnaje tak pro nás znamenal boj o celkové třetí místo. Náš soupeř byli Švýcaři z týmu B. Před zápasem mě oslovil distributor sportovních vozíků Turbo Twist, zda si nechceme jeden z jejich strojů půjčit na tento zápas. Toho jsme samozřejmě rádi využili. Pavlovi se vrátilo jeho kolečko a Standa dostal možnost zahrát si na speciálním vozíku. Naše strategie obranné hry a jednoho napadajícího hráče fungovala. Denis úspěšně kazil rozehrávku soupeřů a jejich hlavní střelec se ho nemohl zbavit. Nutil ho tak špatně odehrát a balónek tak byl náš. Pak už jen zablokovat soupeře a hledat mezeru v jejich obraně. Měli jsme navrch po celý zápas a na konečných 12:8 zvýšil Michal.

 

Na turnaji tak český tým obsadil třetí místo a za svůj výkon se nemusí stydět. Turnaj vyhrál národní tým A Švýcarska nad Slovinskou reprezentací v poměru 14:4.

 

Děkujeme organizátorům a všem sponzorům za možnost se zúčastnit. Největší dík patří samozřejmě naší trenérce Andree Kuncové-Kolátkové za její skvělé vedení. Děkujeme i Matějovi, Lucce, Evě a Matějíčkovi za asistenci a všem hráčům za účast a Antonínu Krejčíkovi za účast jako rozhodčí.

 

Jana Stárková

rubrika: Vozíčkář na cestách


Fotogalerie

71 72 73 74 75

Copyright © 2017 3P, o.s., Wuchterlova 11, Praha 6, 160 00, email: kpss5@seznam.cz | Webdesign FOLDINA.cz